Vtip středně dlouhý, který je o tom, že některé věci nelze tolerovat.
Píše se 15. duben 1865, je tomu sotva týden, co generál Grant, opilý jako vždy, přijal Leeho kapitulaci, a občanská válka v USA tak skončila porážkou Konfederace.
Mladý desátník James E. Davis, který v řadách 10. louisianského pěšího pluku, známého též jako Leeho cizinecká legie, prošel peklem Dickettovy zteče v bitvě u Gettysburgu a jako zázrakem se dočkal konce války nezraněn, se vrací domů do svého milovaného New Orleansu, aby zde převzal truhlářské řemeslo po svém otci, a přemýšlí, jak se jim asi bude žít bez černých otroků. S hrdostí si prohlíží svou medaili za statečnost, kterou si vysloužil, když zachránil generála Lewise Armisteada před útočícím massachusettským kavaleristou, a umožnil tak chrabrému generálovi položit svůj život za věc Konfederace o pár týdnů později na High Water Mark Tu náhle do kupé přistoupí atraktivní dívka líbezné tváře a pevného těla, posadí se naproti Davisovi a zahledí se z okna. Davis přemýšlí, že by dívku oslovil, ale jakožto syn pravého jižanského gentlemana dbá na své vychování, vědom si toho, že poddůstojník konfederační armády se nebude zahazovat s nějakou seveřanskou děvkou, ač pěknou. Cesta ubíhá a o stanici dále si do kupé přisedne další veterán nejkrvavější války amerického kontinentu. Je jím mladý desátník v tmavomodré uniformě Unie, zřejmě příslušník 3. dobrovolnického newjerseyského pěšího regimentu, soudě dle toho, že na rozdíl od perkusní pušky značky Springfield či jiné měl s sebou značně starou křesadlovou pušku, která se během občanské války stala tak charakteristickou zbraní právě pro dobrovolnické regimenty z New Jersey. Davis se na něj podíval velice nevraživě, ale vědom si toho, že válka už skončila a podmínky kapitulace byly velice mírné, rozhodl se Yankeeho si nevšímat. Netrvalo však dlouho, a seveřan se počal slečně sedící u zaprášeného okna dvořit způsobem nepříliš vybíravým.
U dívky ovšem nepochodil – až do chvíle, kdy vytáhl z kapsy uniformy dva zlaté dolary, kterými hodlal dívce zaplatit za její služby. Tu už jižan své nervy neudržel na uzdě, vytáhl zpoza opasku perkusní revolver Colt Dragoon, který kdysi ukradl z brigádního skladu, natáhl kohout, v duchu se pomodlil, aby zbraň neselhala, a napálil seveřana přímo mezi oči. Šokovaná dívka, pocákaná yankeeským mozkem, se jej otázala, proč to učinil. A Davis odvětil: „Dobře, vyhráli válku. Fajn, osvobodili negry. Ale ceny kurva zvedat nebudou!“
Pan Hrádek sedí u křižovatky a chytá lelky. Přijde k němu pocestný a ptá se, která cesta vede do Bezdružic. Hrádek jen zašilhá okem doprava.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,” povídá kolemjdoucí. „Dám vám stovku, když mi ukážete ještě větší lenost, než je tahle.”
„Dobře, strčte mi tu stovku do kapsy!”
-
+


25. 12. 2011
Jeden čas nám na gymnázium chodily biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám: „Paní profesorko, nerozdáme si to?”
Chvíle mrazivého ticha. Pokusil jsem se zachránit, co se dá: „Teda... ty písemky!”
Co vám mám povídat, větší průser si ani nedovedete představit.
-
+


25. 12. 2011
Nejnespravedlivější věcí na životě je způsob, jakým končí. Život je těžký, zabírá Vám spoustu času a co dostanete na konci? Smrt. To je nějaká odměna?
Představte si, že by to šlo obráceně:
Nejdřív zemřete. Potom nějaký čas žijete v domově důchodců, dokud Vás nevyrazí, protože jste moc mladí. Dostanete zlaté hodinky a půjdete na 40 let do práce, kam budete chodit do té doby, než budete dost mladí na školu. Pak už to jede jako po másle - alkohol, holky, drogy, večírky... Vysoká škola, střední škola, základka. Stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádnou zodpovědnost. Stanete se miminem. Postupně zapomenete chodit a vrátíte se do bříška. Posledních devět měsíců vás máma bude nosit a nakonec skončíte jako... orgasmus!
-
+


25. 12. 2011